1. Co bylo a je

30. června 2010 v 20:44 | Sawarin |  Světlo pochodně II
1. Co bylo a je

Odhodila jsem si dlouhé černé vlasy z očí a tesklivě se zadívala z okna. Nechápala jsem to. I po roce, jsem při každém pohledu na nějakou svou starší věc viděla jeho tvář, jak se na mě usměvavě dívá. Viděla jsem jiskřičky v jeho očích, viděla jsem tu energii, chuť do života. Nezasloužil si to, nikdy si nezasloužil skončit v Azkabanu. To si jen málo kdy opravdu zasloužil.
Byla jsem Siriuse několikrát navštívit. Trvalo to asi půl roku, než si mi povedlo získat povolení, abych za ním mohla jít. Ale za poslední půl rok jsem tam však chodila, co nejčastěji to šlo.
Ničilo mě to. Ničilo mě vidět jeho pohublé tělo a ten bolestný výraz v jeho tváři. Ten strach sálající z jeho očí, když se k nám přiblížili mozkomorové. Bála jsem se, strašně jsem bála, že se tam zblázní. Možná by se mu pak ulevilo, zmizela by bolest. Ale přesto jsem to nechtěla. Věřila jsem, že se jeho nevinna jednou prokáže. Chodila jsem za ním a snažila se mu dodat odvahu. Snažila jsem se být silná, ale pohled do jeho očí mi rval srdce. Trhal ho na kousky a já odcházela zoufalá, modlíc se aspoň pro kapku spravedlnosti.
"Megan? Jdeš už?" ozval se Remusův hlas ze vedlejšího pokoje.
"Jo, už jdu," zakřičela jsem v odpověď.
S Remem jsme měli namířeno do Bradvic. Přestože Voldmort padl, Fénixův řád byl stále funkční. Pravidelně jsme se scházeli, abychom zabránili Smrtijedům prosazovat své náory . Přestože bez svého pána byli mnohem opatrnější, dovolovali si. Většinou docházelo k útokům na mudly. Trvalo to už docela dlouho a my nemohli přijít na to, kdo to dělá. Vždycky jsme přišli pozdě.
Moc jsem nerozuměla tomu, co se děje. Měla jsem pocit, že se tím vším nikdy nedokážu smířit. Bylo mi 22 a přitom jsem se cítila jako stará babka, co má každou chvíli umřít. Možná by to i bylo lepší. Nemusela tady bejt. Sama jsem nevěděla, co chci. Přestože bych nedokázala tehle svět opustit, přála jsem si být pryč. Drtilo mě to tu a já se nedokázala bránit. Ne bez Siriuse, ne s vědomím, že je zavřenej v Azkabanu. Tolik jsem se snažila prokázat jeho nevinnu. Mluvila jsem s ním. Říkal, že to všechno udělal Petr, a tak jsem se ho snažila najít. Ale po Peterovi jakoby se slehla zem.
Povzdechla jsem si. Musela jsem žít dál, ať jsem chtěla nebo ne. Ještě jsem si rychle učena vlasy a už jsem sbíhala shody.
"No to je dost.
Vždyť přijdeme pozdě." Zavrčel Remus.
"No jo, já vím." Zamumlal jsem.
Remus mě sjel starostlivým pohledem. Bál se o mě a to bylo od něj milé. Hlavně když jsem věděla, že ani on se se vším ještě zdaleka nevyrovnal. Oba jsme byli ztracení.
S Remem jsme si oba nabrali trochu letaxu, jeden po druhém vstoupili do krbu a odletaxovali se do Bradavic.
"Megan, rád vás vidím. Vás také, Remusi." Přivítal nás Brumbál.
S Remusem jsem Brumbála zdvořile pozdravili a posadili se na svá místa. Chvilku jsme čekali, než dorazí všichni a pak Brumbál začal.
"Jistě jste se doslechli, že došlo k dalšímu útoku. Tentokrát se objetí stala rodina Gelarových. Muž, žena a tři poměrně malé děti. Nejdříve byli mučení a následně zabiti smrtící kletbou."
Celou místností se neslo hrobové ticho. Všichni si museli srovnat myšlenky.
Já jsem zavřela oči a znechuceně polkla. Jen z té představy se mi dělalo špatně.
"Jeden můj tajný zdroj mi dal informaci, že by další objetí měli být Laneovi, proto bychom měli držet u jejich domu hlídky."
"Copak už nám dříve váš tajný zdroj nedal chybné informace?" ozval se Alastor Moody.
"Oh, to se stalo jednou, Alastore. A šlo o jiný zdroj, než jde nyní. Navíc, pokud je tu nějaká třeba jen maličká možnost, že chtějí napadnout právě tuto rodinu, tak je musím pohlídat."
"A nemyslíte si, že by to mohla být past?" zeptal se Moody.
"Jsem si jist, že pas to není. Tento zdroj by se na stranu Smrtijedů nikdy nepřidal."
Alastor tedy přikývl a dále již mlčel.
"Má nějako nějaké nové informace?" zeptal se Brumbál.
A tak se rozvinula debata na téma, kdo by to mohl dělat. Někdo ty Smrtijedy musel nějakým způsobem vést. Nejdříve jsme podezřívali Bellatrix. Poté, co se přidala na stranu Smrtijedů, byla obzvlášť surová. Vlastně se toho v jejím životě stalo mnoho. Billy Martenes, její velká láska, zemře při jednom střetu s Fénoxový řádem. Ovšem ona si až překvapivě rychle našla náhradu. Jejím přítel a následně manželem se stal Rudolfus Lestrage. Takže s Belly se stala paní Lestrangeová. Stala se jednou z nejlepších a nejkrutějších Smrtijedek. Franka a Alici Longbottomovi mučila se svým mužem tak dlouho, až přišli o rozum, že ani nepoznávají svého dvouletého syna Nevilla, kterého teď vychovává jeho babička, protože jeho rodiče jsou nejspíš natrvalo v nemocnici sv. Munga. Po tomto činu byli Belatrix a Rudolfus chyceni a zavřeni do Azkabanu. A tak nikdo netušil, kdo je tím, ke kterému ostatní Smrtijedi vzhlížejí.
***
Seděla jsem u malého rodinného domku skrytá pod neviditelným pláštěm a pozorně jsem sledovala okolí. Byl to totiž domek, ve kterém žili Laneovi. Se mnou tu byl na hlídce ještě Knigley Pastorek, který byl na druhé straně domu. Knigley byl poměrně mladý sympatický bystrozor, který byl samozřejmě také členem Fénixova řádu.
Už jsem tu seděla dost dlouho a musím říct, že jsem se značně nudila. Snažila jsem se být stále ostražitá, ale cítila, že ta ostražitost pomalu opadává. Podívala jsem se na hodinky. Bylo půl 12. Ve 12 mě tu měl vystřídat Artur Weasley. Povzdechla jsem si. Ještě půl hodiny.
Náhle jsem zevnitř domu uslyšela nějaký rámus. Nejprve jsem si říkala, že to mohlo být cokoliv, ale když rána ozvala znovu, tak jsem se rozhodla, že to radši zkontroluju. Potichoučku ale zároveň co nejrychleji jsem se blížila k domu a otevřeným oknem jsem nahlédla dovnitř. To co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Smrtijed zahalený v dlouhém černém plášti s kápi na hlavě držel pod krkem asi devítiletou holčičku. Neváhala jsem ani vteřinu. Do vzduchu jsem vyslala červené jiskry, které byli podobné ohňostroji, abych upozornila Knigsleyho a hned na to jsem pomocí hůlky rozrazilo domovní dveře.
"Expelliarmus," vykřikla jsem.
"Protego," vykřikl Smrtijed a tím mé kouzlo odrazil a propaloval mě pohledem.
"Bež od ní dál!" přikázala jsem mu a stále jsem na něj mířila hůlkou.
Přestože jsem kvůli kápi nemohla vidět, kdo to je, byl mi ten Smrtijed něčím povědomý. Rychle jsem na něčím takový přestala uvažovat. Bylo mi jasný, že tady není sám a taky jsem věděla, že ta dívka není sama doma. Někde tu jsou taky její rodiče.
Smrijed na mě chvíli jen zíral a pak na mě vyslal kletbu. Ihned jsem vytvořila štít a oplatila mu stejnou mincí. Bojovali jsme spolu jen chvilku, protože to do místnosti náhle vtrhl Knigsley a za ním i několik dalších členů řádu. V tu samou chvíli se do místnosti vřítili i další Smrtijedi, kteří vlekli rodiče té dívky. A tak se rozpoutala bitva.
Já jsem se v té vřavě snažila dostat rodinu ven. Chvilku to trvalo a já utržila pár škrábanců, ale nakonec jsem rodinu ven přece jen vyvedla. Ihned jsem se s nimi přemístila do domu jednoho z členů řádu. Bylo to dohodnuté místo v případě nouze. Řekla jsem jim, že se nemají čeho bát a že se za chvilku vrátím i s vysvětlením a s tím jsem zmizela.
Znovu jsem je objevila před domem a už jsem chtěla vejít, když mě někdo zezadu popadl.
Prudce jsem se otočila a můj pohled padl na jednoho se Smrtijedů. Pozvedla jsem hůlku, abych na něj zaútočila, ale on mi ji vyrazil z ruky.
"Kdo jsi?" zašeptala jsem vyděšeně.
"Copak mě nepoznáváš?" zasmál se mě tak známý hlas.
"Ty?!" vykřikla jsem. "A já jsem doufala, že seš pod kytkama."
"To vážně nejsem a ještě dlouho nebudu, možná niky." Odpověděl Daniel a stáhnul si kápi.
Vypadal jinak a možná ještě přitažlivěji než jindy. Bylo na něm vidět, že zestárl. Jeho tělo ještě víc zmužnělo a jeho oči se zdály být ještě hlubší než kdy dřív.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Po takové době..
"Stále jsi na té špatné straně?" zeptala jsem se ho.
"Nejenom to," odpověděl tajemně.
"Jak to myslíš?" zeptala jsem se. "Ještě řekni, že ty idioty vedeš."
Daniel mlčel a mě došlo, co to znamená.
"No to si děláš srandu ne?" vyhrkla jsem se.
"Ne nedělám. A ty máš stále šanci. Máš šanci se ke mně přidat. Můžeme spolu bejt šťastný."
"Chceš mě rozesmát?" zeptala jsem se.
"Ne, to co ti říkám, je pravda."
"Tak to seš teda ještě větší debil, než jsem si myslela!" prskla jsem.
"Jak se má Sirius?" změnit téma Daniel. "Slyšel jsem, že jsi ho byla navštívit."
"Co je ti do toho!" vykřikla jsem. Sirius byl zaručenej způsob, jak mě vytočit.
"Chudáček, asi musí trpět. Nevinný.." zasmál se.
"Ty zmetku!" přestávala jsem se ovládat.
K nikomu jsem snad necítila takový vztek jako k němu. Teda ještě Aranas by mu mohl konkurovat, ale toho už jsem dlouho neviděla.
"Ale Megan, snad se nezlobíš," posmíval se mi.
"Dám ti jednu radu," pokusila jsem se o klidný tón, "drž hubu!"
"Nebo co? Copak mi uděláš?"
"Ukážu ti, jak to vypadá, když se sakra naštvu."
"Vážně? To bych chtěl vidět," posmíval se dál.
"Fajn, řekl sis o to," zamumlala jsem a jednu jsem mu natáhla. Nemyslím si, že bych proti němu měla šanci, přece jen to byl kluk a byl o dost silnější než já, ale v tuhle chvíli mi hrál do karet moment překvapení. Vážně to nečekal, a tak se nestihl bránit.
Rysy jeho nádherné tváře ztvrdly a upřel na mě ledový pohled, až mi přejel mráz po zádech.
"Chodila jsem do kurzu," zašklebila jsem se, ale radši jsem o krok ustoupila, abych měla větší šanci uhnout, kdyby se na mě pokusit zaútočit.
"To jsi přehnala, zlato," řekl ledově, "ale když budeš prosti, tak ti možná odpustím."
"Ty časy, kdy jsem se tě bála, jsou pryč," zasyčela jsem, ale přitom jsem věděla, že to není tak úplně pravda. Spíš jsem o tom přesvědčovala sama sebe, že se ho nebojím. Ale ve skutečnosti mi při pomyšlení na to, co mi kdysi mohl provést, kdyby se neobjevil Sirius, běhal mráz po zádech. A teď tu nebyl žádný Sirius, abych ochránil. Musela jsem si poradit sama, ať jsem chtěla nebo ne. Musela jsem se naučit, starat se o sebe jen sama.
"Budeš litovat," zašeptal a v mžiku se přemístil pryč. Zírala jsem na to místo, kde ještě před chviličkou stál a modlila se, aby to byl sen, abych se najednou probudila.
"Jsi v pořádku, Megan?" zeptal se mě někdo.
Ohlédla jsem se. Stál tam Remus a starostlivě si mě prohlížel.
"Už vím, kdo je vede," řekla jsem.
"Kdo?"zeptal se Remus.
"Daniel Warden.."
Má láska a noční můra v jednom. Proč..?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.