12. Láska a nenávist

30. června 2010 v 19:55 | Sawarin |  Světlo pochodně I
12. Láska a nenávist


Pomalu jsem otevřela oči a posadila jsem se. Vstávat se mi vůbec nechtělo, ale věděla jsem, že už bych měla vylézt. Sice byla sobota, ale to neznamená, že mám času nazbyt. Vylezla jsem z postele a vydala se rovnou do koupelny. Cestou jsem si všimla, že moje milé spolubydlící už tu nejsou, za což jsem byla ráda. Neměla jsem zrovna chuť ses někým dohadovat. Jen jsem si chtěla v poklidu dát krásou teplou sprchu. No a taky jsem tak udělala.
Když jsem asi po 40 minutách opustila koupelnu, můj pohled padl na Evansku. Seděla na mé posteli a prohrabávala moje šuplíky! No to si snad dělá srandu ne?!
"Co si jako myslíš, že děláš?" osopila jsem se na ni.
"Nic," řekla a bleskurychle odskočila od mé postele."
"Nedělej ze mě debila. Já vím, že ses mi hrabala ve věcech."
"Vážně? Tak proč se mě ptáš, co dělám?"
"To asi proto, že jsou to moje věci a ty se do nich nemáš co hrabat. Navíc jsi mi teď ještě zamořila postel."
"Cože? Zamořila? To odvoláš!" zakřičela.
"Ani mě nehne!" pronesl a jsem líně. "Ale ty," zavrčela jsem a ukázala na ni, " ty mi okamžitě řekneš, co to mělo znamenat!"
"A proč bych jako měla?"
"To asi proto, že ses hrabala v mých věcech a to, jak jistě víš, naprosto nesnáším a jak jistě víš, tak se taky ráda mstím. Takže to vlastně řekneš čistě pro svoje dobro."
Evanska mě chvíli zaraženě pozorovala. Nejspíš hodnotila, jestli je můj pohled dostatečně vražedný. Nakonec z ní vypadlo: "No já jsem hledala fotky?"
"Cože? Jaký fotky?"
"Jamesovi fotky:"
Zírala jsem na ni v němém údivu. "Na co jsi chtěla jeho fotku?" zeptala jsme a znechuceně jsem se na ní podívala.
"Já, já.. On se mi totiž líbí."
"Dobrej vtip. Teď mi ale konečně řekni pravdu."
"Ale to je pravda." protestovala.
"Takže nech mě si to promyslet. Ty jsi Jamese léta odmítala a nikdy tě nezajímalo, že tě doopravdy miluje. A teď sis jako najednou usmyslela, že bys sis s ním teda mohla něco začít. Aha. To je opravdu logické."
"Tak to není. Mě už se líbí dýl."
"Aha. To to všechno vysvětluje. Proto, že se ti líbí, si ho odmítala."
"Já jsem se bála." zašeptala.
"Bála? A čeho. Spíš on by se měl bát. Opravdu ho lituju, že tě miluje."
"Jak můžeš být tak necitelná." vyjekla Evanksa.
"Já? Ptáš se, jak já můžu být necitelná? A jak ses chovala ty? No, pověz."
Evanska sklopila hlavu.
"Fajn, dělej si, co chceš. Když se máta rádi, tak si dělejte, co chcete. Ale jednu ti řeknu, podle mě si Jamese nezasloužíš." řekla jsem, vyšla jsem z pokoje a práskla za sebou dveřma.
***
"Ahoj Belo," usmála jsem se na kamarádku, když jsem vystoupila do Komnaty nejvyšší potřeby.
"Čau Meg:" pozdravila mě Bela. "Tobě to ale trvalo."
"No jo. Jsem si schrupla."
"To mi došlo. Tak jdeme?" zeptala se mě.
Kývla jsem a s Belou jsem se vydala do knihovny. Měli jsme totiž naplánovaný napsat si nějaký úkoly a pak jsme chtěli jít ven.
"Tak jak to vypadá s Billem?" zeptala jsem se jí po cestě."
"Řekla bych, že dobře," zakřenila se Bela, "myslím, že už mě nemá za tu zlou. Minulej tejden jsme si spolu chvilku povídali, a když se potkáme, tak se mě vždycky pozdraví a usměje se."
"Tak to je fajtn. To ji přeju."
"Myslím, že nemá cenu se tě ptát na Daniela," zašklebila se Bela.
"Ne to vážně nemá."
"Vážně ho miluješ?" zeptala se mě.
Bez váhání jsem přikývla. "Miluju ho. Ale zároveň ho nenávidím. Nikdy jsem si nemyslela, že je to možný."
"Belatrix, Megan." Ozval se za námi něčí hlas, když jsme byli skoro u knihovny.
Obě jsme se prudce otočili. Poznaly jsme, kdo to je. Hlas Luciuse Malfoye je opravdu nezaměnitelný.
"Co chceš?" vyštěkla Bela a dobrá nálada byla tatam.
"Vypadni Malfoy, kazíš tu vzduch," přidala jsem se.
"Ale, ale. Tak vy jste teď nerozlučná dvojka?" poškleboval se Malfoy.
"No jasně. A skvěle nám to klape," odsekla Bela, "myslím, že líp než tobě s mou drahou sestřičkou Narcissou. Nemyslím se snad?"
Malfoy zrudl vztekem a já jsem se rozhlédla kolem, abych se ujistila, že máme v případě nouze kam zdrhnout.
"Belo, Belo, jaká je to škoda, že už nejsi s námi. Je tě pro ty mudlomily škoda," to se ozval Daniel, který vyšel zpoza rohu.
"Co ty tady oxiduješ?!" křikla jsem na Daniela.
"Já?" zeptal se svatouškovsky a při tom se na mě ledově zašklebil. "Zdravotní procházka."
"Nesnaž se bejt vtipnej. Vypadáš pak jak ještě větší debil, než jsi. Vlastně počkej. Větší debil už neexistuje."
"Proto ses se mnou vyspala?" zeptal se a laškovně pozvedl obočí.
Na to jsem neměla co říct. Naštěstí tu však byla Bela.
"Vypadněte. Ty Luciusku si běž oslintávat Narcissku. Klidně ji narvi jazyk až do krku. Jen buď tak laskav a dělej to někde daleko ode mě. Nechci se pozvracet. A ty Danielku si jdi třeba za Nancy. Viděla jsem, na ta tebe zírá. Div ji neukápne slina."
"Co se to tu děje?" vložil se do naší milé konverzace někdo další. Samozřejmě to byla naše slečna prefekta Evanska. Co ta tu sakra dělá? Aha.. Jsme kousek od knihovny. Tím se to vysvětluje.
"Nic, co by tě mělo zajímat," vyštěkla jsem.
"Tak to se pleteš," oponovala mi, "už sis k nám skoro přitáhla Blackovou. Teď ještě chyběj tyhle dva."
"Tak to můžeš zůstat v klidu. Ty dva do Nebelvíru ani nepáchnou. Tomu věř. A teď už vypadni."
"Proč by měla chodit?" ozval se Warden. "Pojď si s náma povídat Lilyan." Řekl Daniel svůdně.
Sakra o co se zase snaží?!
"Tobě asi úplně přeskočilo, Wardene." Prohlásila Bela.
"Ale kdepak Belatrix. Tady Lilyan není zrovna k zahození. Nechceš se se mnou sejít, Lil? V posteli jsem fakt dobrej. Megan by mi mohla vyprávět."
Vykulila jsem oči. Ostatně jsem nebyla sama. Evanksa na mě teď zírala neschopna slova. Zato Daniel se vesele uculoval.
"No tak se mějte," řekl Daniel, "kdyby ses náhodou chtěla sejít Lilyan, tak mi dej vědět," řekl a poslal Evansce vzdušný polibek. Pak oba s Malfoyem odkráčeli.
"Je to pravda? Ty jsi s ním spala?" zeptala se mě Evanska.
"Opovaž se ceknout," zavrčela jsem na ní. Asi jsem se tvářila hodně zle, protože Evanska poplašeně couvla a tichým pokývnutím odběhla pryč.
Podívala jsem se na Belu a obě jsme se vydali do knihovny. Nebylo potřeba něco říkat. Bylo jasné, že Daniel mě chtěl provokovat a před Evanskou to řekl naschvál. Měla jsem na něj strašnej vztek a přitom jsem si připadala šíleně zmatená. Potřebovala jsem chvilku na uklidnění. Ale jedno jsem na štěstí věděla. Věděla jsem, že Evanska o mě a o Danielovi nic neřekne. Viděla jsem, jak se tvářila a z toho jsem si udělala docela jasný obrázek. A navíc by ji to stejně nikdo nevěřil. Nic by z toho neměla.
***
V knihovně jsme s Belou byli až do oběda. Krom toho, že jsme asi hodinu nadávali na Wardena a Malfoye, jsme si taky udělali úkoly. To ale nebylo všechno. Nastal totiž Bely šťastný okamžik. Zrovna uprostřed našeho nadávání se objevil Billy Martenes. Nevětším překvapením však bylo, když se vydal přímo k nám.
"Belo?" oslovil mou kamarádku.
"No?" usmála se Bellatrix.
"Víš, já jsem se tě chtěl zeptat, jestli by ses se mnou nechtěla třeba dneska večer sejít."
Bela se rozzářila jako sluníčko. "Strašně moc ráda se s tebou sejdu, Billy, "usmála se na něj.
"Tak po večeři před Velkou síní, jo?"
"Dobře," přikývla Bela, a jakmile Bill odešel, otočila se na mě. "Viděla jsi to?" ptala se mě.
"Jo, viděla."
"A jsi si jistá? Nebyl to sen?"
"Nebyl," ujistila jsem si a uvědomila jsem si, že mám z Belly radost.
***
"Ahoj kluci," pozdravila jsem Poberty.
"Ahoj, Meg. Kde jsi byla?" zeptal se mě James.
"S Bellou," odpověděla jsem a pozorně jsem pozorovala reakce. K mému potěšení se nikdo nijak nezašklebil. Vypadalo to, že si na Bellu začínají zvykat a že jim už aspoň malinko přirostla k srdci. Dali jí šanci a já jim za to byla vděčná.
"Co jste dělali vy?" zeptala jsem se.
Sirius a James se po sobě podívali a najednou vyprskli smíchy. Nechápavě jsem je pozorovala. Čekala jsem vysvětlení, a protože se mi žádného nedostávalo, tázavě jsem se podívala na Remuse.
"Vykoupali na Norisku v záchodě, nalakovali ji drápy a nagelovali ocas. Jo a ještě ji myslím vyholily pruh na hlavě."
"Aha," zašklebila jsem se, "škoda, že jsem u toho nebyla. Příště dejte vědět, až budete pořádat výpravu na Norisku."
Posadila jsem se na gauč vedle Jamese a vesele si s klukama povídala, když se v mém zorném poli objevila Evanska. Koutkem oka jsem zahlédla Jamese, jak si rukou prohrábnul to svoje háro. Nečekaně.
"Pottere?" oslovila Evanska Jamese.
"Evansová?"
"Chtěla jsem tě o něco požádat." Vysoukala ze sebe Evanska.
"Pro tebe všechno," řekl.
Hodila jsem na Siriuse znechucený pohled typu co-si-ta-kráva-myslí.
Sirius mi odpověděl pohledem, který znamenal něco jako co-se-dá-dělat-má-ji-rád-tak-klid.
Protočila jsem oči a zadívala jsem se do plamenů v krbu.
"Pottere, mohl bys mě naučit to kouzlo, co jsme dělali při obraně?" zeptala se nakonec Evanska nesměle. Než však stačil James cokoliv odpovědět, tak jsem zasáhla.
"Teď to zkus ještě jednou, Evansová a nezapomeň na to, že taky můj kamarád má taky křestní jméno."
Evanska na mě hodila vražený pohled a já jsem se jen ušklíbla.
"Jamesi," řekla Evanska nejistě, "mohl bys mě naučit to kouzlo. Mě při hodině nešlo."
"Moc rád," odpověděl James, "sejdeme se tady zítra v 7. Souhlasíš?"
Evanska to odkývla a vydala do našich ložnic.
Pro sebe jsem se zasmála. Nejen že řekla Jamesovi Jamesi, ale taky se nám ukázalo, že slečna prefektka přece jen není dokonalá.
***
Když jsem se ráno probudila, vylezla jsem pomalu z postele a šla se do koupelny trochu zkulturnit. Když jsem z ní vylezla, vydala jsem se rovnou na snídani. Kluci na mě nečekali a vzhledem k tomu, že už bylo docela pozdě, říkala jsem si, že šli nejspíš na snídani. Do Velké síně jsem došla těsně před tím, než se do ní vhrnuly sovy s dopisy. Hned jak jsem se posadila ke stolu, snesla se ke mně hnědá sova. Zaraženě jsem si od ní vzala dopis, pomalu ho otevřela a začala číst.
"Kdo ti píše?" zeptal se mě Sirius.
"Máma," odpověděla jsem. Svatba bude 28. ledna."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.