13. Svatba

30. června 2010 v 20:16 | Sawarin |  Světlo pochodně I
13. Svatba


Byl leden. Bradavické jezero bylo zamrzlé a koruny stromů v Zapovězeném lese byly obalené sněhem. Silný vítr narážel do věží Bradavického hradu. Jednou z těch věží byla Nebervírská věž, kde se ve svých postelích rozvalovali poslední spáči.
Procitla jsem. Všude kolem bylo ticho, což nasvědčovalo tomu, že moje spolubydlící už vstaly. Protáhla jsem se a otevřela oči do nového dne, na který jsem se ani v nejmenším netěšila. Bylo totiž 28. Ledna, den svatby mé matky a Aranase Blacka. S neveselým úšklebkem na tváři jsem odhrnula peřinu a pomalu vstala. Ihned jsem toho však zalitovala. To že byl leden, taky samozřejmě znamenalo, že není kdo ví jaký teplo, a tak je rozhodně mnohem lepší vyvalovat se v teplým pelíšku. Měla jsem sto chutí do něj zase hupsnout, ale věděla, že musím vstávat. Zamířila jsem si to tedy do koupelny, abych se aspoň trošku zkulturnila, a potom jsem šla na snídani.
"Ahoj kluci," pozdravila jsem Poberty a posadila se k nim.
Kluci mi pozdrav opětovali a dál se věnovali svému jídlu. Já jsem samozřejmě hned popadla toast a začala ho do sebe cpát, protože jsem si uvědomila, že mám docela hlad.
"Tak co? Jak se těšíš na svatbu?" zeptala jsem se Siriuse po chvíli. "Taky jsi nadšenej jako já?" pokračovala jsem ironicky.
"Jo. Vážně se děsně těším. Říkám si, proč jsem se od tebe proboha nechal překecat," zavrčel. Asi nemá dobrou náladu, čemuž se opravdu nedá divit.
"Protože mě máš rád," odpověděla jsem mu pohotově a mrkla jsem na něj.
"To je fakt, ale někdy jsi vážně pohroma," zašklebil se.
"Tak ale teď jsem se urazila. Nebavím se s tebou!" prohlásila jsem.
"No konečně chvilka štěstí," zamumlal.
"Cos to řek?" zavrčela jsem.
"Já jsem něco řek?" dělal blbýho. "A neříkala jsi náhodou, že se se mnou nebavíš?"
"Jo to jsem říkala, ale už jsem si to rozmyslela. To by ti totiž nemohla říct, že jsem tě včera viděla, jak se líbáš s Marikou Barekovou. Sice je docela pěkná, ale ten její mozek. To už je i na tebe moc."
Sirius se trochu začervenal, ale zase se rychle vzchopil. "Na líbání nepotřebuje mozek."
"Kdyby to bylo jen to líbání. Pověz, co ti šeptala do ouška, když tak pečlivě prozkoumávala tvůj zadek?" zeptala jsem.
Sirius se po mě ohnal, ale já jsem to čekala. Rychle jsem se schovala za Remuse a dělala jako že nic. Siruse mě ještě probodl pohledem, ale o nic už se nesnažil. Tohle škádlení bylo mezi náma normální, a tak jsem si to ani jeden nijak moc nebrali.
Dál jsem se ládovala toastama, když k nám přišla Evanska. "Ahoj Jamesi," pozdravila Dvanácteráka nesměle. "Můžu si přisednout?" zeptala se. Docela teď s Jamesem vycházela.
James samozřejmě ihned souhlasil a udělal vedle se pro Evansku místo. Vrhla jsem na ně znechucený pohled a otočila jsem hlavu na druhou stranu, abych se na to nemusela dívat. Slyšela jsem, že jak si James a Evanska povídají, ale nevnímala jsem to. Nechtěla jsem poslouchat ty jejich sladký řečičky. Zadívala jsem se ke Zmijozelskýmu stolu. Můj pohled padl na Daniela. Vypadal fakt dobře. Jeho medové vlasy od začátku školního roku povyrostly a já jsem měla pocit, že vypadá snad ještě líp. Jeho chladné, téměř černé oči pozorovaly Narcissu Blackovou, se kterou se právě bavil. Narcissa nebyla ošklivá, ale abych řekla pravdu, už od pohledu mě něčím odpuzovala. Byla tak studená a přitom tak nechutně sladká. Dlouhé blonďaté vlasy ji spadaly do půli zad a rámovali její drobný bledý obličej. Náhle si k diskutující dvojici přisedl Malofoy. Pečlivě uhlazené blonďatě vlasy mu spadaly na ramena a studené modré oči, jako by se do člověka přímo zabodávaly.
"Meg, jdeš s náma do společenky?" zeptal se Rem.
Nepřítomně jsem kývla a zvedla se. Nechtělo se mi, ale věděla jsem, že je to nevyhnutelné. Svatba se každou minutou blížila a já se musela jít připravit. Šla jsem tedy rovnou do pokoje a začala se připravovat. Nejprve jsem se šla umejt. Když jsem vylezla z koupelny, zjistila jsem, že je k mé smůle v pokoji Evanska.
"Megan?" oslovila mě.
"Od kdy mi říkáš jménem?" prskla jsem. Neměla jsem na ní náladu.
"Já nevím. Teda, James.."
"James? Takže už to není nafoukaný arogantní chytač s IQ houpacího koně?"
"No, ne," pípla.
"Tak to ti to došlo opravdu brzo."
"Já.. Mě to mrzí."
"Hm, tak to je fajn. Hlavně že James to bere, přestože to naprosto nepobírám. Ale to asi není to, co si chtěla řešit. Jen pro nic za nic bys mě neoslovovala. Co si chtěla?"
"Já jsem se na něco chtěla zeptat," řekla opatrně.
"Opravdu? Ty ses chtěla na něco zeptat?"
"Jo! To co říkal Warden.."
"Co s tím?" vyštěkla jsem.
"Je to pravda?" zeptala se.
"Možná," odvětila jsem.
"Takže je!"
"To jsem neřekla."
"Kdyby to nebyla pravda, řeka bys to."
"Nechápu, proč se tady s tebou vůbec bavím."
"Proč jsi s ním spala?" Zeptala se mě přímo nehledíc na mou předchozí poznámku.
"Do toho ti nic není!" Vyštěkla jsem. Už jsem jí měla plný zuby.
"Udělala bys to znova?" zeptala se mě. Nechápala jsem, kam tím míří.
"Ne." Odpověděla jsem nakonec a doufala, že mi dá konečně pokoj. Neměla jsem náladu se s ní hádat. Jen jsem chtěla, aby už byla zticha. "Opovaž se jen ceknout," zavrčela jsem.
***
Seděla jsem a poslouchala, jak si má matka a Aranas slibují věčnou lásku. Měla jsem na sobě dlouhé šaty meruňkové barvy, které mi vybrala máma. Chtěla, aby mi to v nejšťastnější den jejího života slušelo. Zřejmě si nás představovala jako dokonalou šťastnou rodinku. Přišlo mi to tak naivní a pošetilé. Jako by to s ním mohlo někdy takové být. S člověkem, kterého z celého srdce nenávidím. Seděla jsem a sledovala, jak se Aranas a máma nandávají prstýnky, jak se líbají. Sirius seděl po mém boku a držel mě za ruku. Toto malé gesto stačilo k vyjádření toho, co mi chtěl předat, k vyjádření jeho podpory, kterou jsem právě potřebovala. Celé mi to připadalo jako další krok, další krok do záhuby, ze které není cesty zpět. Bylo to, jako by si má matka dobrovolně na přes hlavu přetáhla oprátku. Jako by skočila do hluboké vody s těžkým závažím a mě táhla sebou. Jevilo se mi to jako pád do hluboké propasti bez možnosti vyšplhat nahoru.
***
"Pojď si se mnou zatančit, Megan." Vyzval mě Aranas při bujarých oslavách, které následovaly po samotném oddání. Neprotestovala jsem, věděla, že by to nemělo cenu.
Aranas si mě k sobě přitiskl, hudba začala hrát a my začali tančit. Ačkoliv se mi z jeho blízkosti dělalo špatně, zachovala jsem chladnou hlavu a s falešným úsměvem na rtech pokračovala v tanci.
"Tvá matka je šťastná. Je to náš velký den." Zašeptal mi do ucha.
"Všimla jsem si," zašklebila jsem se. "Vážně krása jako v pohádce. Vzali se a byli šťastni až do smrti," odsekla jsem ironicky.
"Nebuď drzá," zavrčel. "Teď ti řeknu jednu velice důležitou věc. Já tvou matku miluju, a přestože nejsme v pohádce, tak přesně tak si naši budoucnost představuji, šťastni až do smrti a.."
"Mám dotaz. Jak dlouho sis tuhle řeč nacvičoval? Docela se ti to daří. Nechceš se dát na hereckou dráhu?"
"Sklapni," okřikl mě potichu a stiskl mou ruku tak silně, až jsem sykla bolestí. "Opovaž se mi ještě jednou skočit do řeči," varoval mě.
Pro jistotu jsem mlčela.
"Dnes máme s tvou matkou velký den, velký šťastný den. A teď mě dobře poslouchej. Jestli se ho jen pokusíš zkazit, tak ber začátek vánočních prázdnin jen jako maličkou názornou ukázku. Jinými slovy zažiješ peklo."
S odporem jsem se na něj podívala a na jeho tváři jsem zahlídla vítězný úšklebek.
"A ještě jedna věc," pokračoval. "Radím ti, aby sis se mnou nezahrávala. To co jsi předvedla o těch vánočních prázdninách, se mi vůbec nelíbilo. Příště by ti to nemuselo projít."
Teď jsem se mu podívala přímo do očí s aspoň malým pocitem vítězství. Bylo to 1:1.
Dohrála píseň a já jsem si oddechla. Konečně byl konec. Už jsem chtěla jít za Siriusem, ale Aranas mě chytil za ruku. Otočila jsem a nechápala, co po mě ještě chce.
"Danieli, Megan říkala, že by si s tebou strašně ráda zatancovala," oslovil Aranas Wardena, který právě stál kousíček od nás.
"Opravdu? Moc rád si s Megan zatancuju," přikyvoval ihned Daniel a já během pár vteřin už byl u mě. A tak mi nezbývalo nic jiného, než s ním přetrpět jeden tanec.
"Moc ti to sluší," zašeptal mi do ucha a já si říkala, proč mi každej do toho ucha dneska šeptá. Nejdřív Aranas a teď Daniel. To nemůžou bejt ztichla?
"Dík. Zato ty vypadáš příšerně," zalhala jsem klidně. Ve skutečnosti mu to šíleně slušelo.
"Jsi mizerná lhářka," šeptl.
"Si nějak fandíš ne?" odvětila jsem.
Chvilku bylo ticho, a pak si mě přitiskl ještě blíž k sobě a vtiskl mi do vlasů malý polibek.
"Neměl by ses spíš starat o Nancy?" zeptala jsem se značným znechucením.
"Ty jsi lepší," řekl a obdařil mě malým úsměvem.
"Kdybych pro tebe něco znamenala, tak už dávno stojíš na jiný straně, tak mi taky nevykládej takový kecy. Já o ně nestojím."
"Jsi si tím jistá?" zeptal se svůdně.
Na malou chviličku jsem zaváhala. V hloubi duše jsem po něm stále toužila, přestože jsem si to nechtěla přiznat.
"Jo, jsem si naprosto jistá!" odsekla jsem rázně.
"Nevěřím ti."
"Tak si nevěř. To je tvůj boj."
"Nebuď tak lhostejná."
"Proč bych nebyla. Jsi ubožák a já s tebou nechci mít nic společnýho," řekla jsem zřetelně.
Píseň akorát dohrála a já jsem se k němu bez jediného slova otočila a odešla. Tento malý rozhovor ve mně však zanechal následky. Věděla jsem, že to není konec a že Daniel to nenechá jen tak.
Nechtěla jsem se zabývat tím, co bude nebo ne, a tak jsem byla opravdu ráda, když jsem našla Siriuse sedět u jednoho z malých stolků.
"Siriusi, velice ráda tě vidím," řekla jsem a přisedla si k němu.
"Nápodobně, Meg."
"Tak co, tancoval si s někým?" zeptala jsem se.
"Jo, s tou Wardenovou nánou Nancy," zašklebil se.
"Chudáku, to tě lituju."
"Dík. Co ty? Co Aranas?"
"Jako vždy. Zase vyhrožoval a měl další svý blbý kecy." Řekla jsem, přičemž jsem se pokusila o bezstarostný tón.
"Viděl jsem, že si pak tancovala s Wardenem," pokračoval Sirius.
"Bohužel," přikývla jsem. "To samozřejmě zařídil Aranas. Evidentně moc rád dělá naschvály."
"Říkal ti něco?" zeptal se Sirius a starostlivě si mě prohlížel. Vypadalo to, že ho to s tím Danielem ještě nepřešlo. Měla bych mu říct pravdu.
"Nic zajímavýho. Jen řečičky."
Sirius kývl. Chvilku jsme mlčeli.
"Pojď si zatancovat," řekl po delší době Sirius. "Malfoy se na nás tak divně divá, tak ať s ním nemusíš tancovat, kdyby se náhodou rozhod za tebou přijít."
Kývla jsem na souhlas a vydala jsem se se Siriusem na taneční parket. Sirius mě k sobě pevně přitiskl a vzhledem k tomu, že jsem byla o hlavu menší než on, položila jsem si hlavu na jeho hruď. Sirius mě pohladil po vlasech a já jsem zavřela oči. Aspoň na chvilku jsem si snažila představit, že jsem někde jinde než na svatbě své matky s člověkem, kterého nenávidím. Aspoň na chvilku jsem snažila připadat si tu dobře.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.