21. Nabídka

30. června 2010 v 20:35 | Sawarin |  Světlo pochodně I
21. Nabídka


Billy vedl mě a Belu dlouhými Bradavickými chodbami až do Komanty nejvyšší potřeby. Když jsme vešli dovnitř, zůstala jsem překvapeně, ale i mírně vyděšeně zírat. Ocital jsem se totiž v celku útulné místnosti, ve které však bylo hned několik lidí, co jsem neměla zrovna v lásce. Byl tam Lucius Malofy, Crabe a Gyole a jako třešinka na dortu Daniel Warden.
"Co to má sakra znamenat?" vyhrkla jsem vyděšeně a podívala jsem se na Billyho, který se spokojeně usmíval. Pak můj pohled padl na Belu, která jen zírala neschopna jediného slova.
"Co to má znamenat?" zopakovala jsem svou otázku o něco klidněji.
"Teda Megan, ani pusu na přivítanou mi nedáš," řekl Daniel a zazubil se na mě.
"Asi byste chtěli vědět, proč jsme se tu tak hezky sešli," ujal se slova Malfoy.
"No ne asi," prskla jsem. "Už dvakrát jsem se na to ptala.
"Nebuď tak nedočkavá, Meg." Zašklebil se Warden.
"Jsem celá nedočkavá, abych odsud vypadala." Zavrčela jsem a už jsem se chtěla vydat ke dveřím, ale Billy mě zarazil: "Počkej, jen vám chceme udělat nabídku."
"Billy, co s nimi máš sakra společnýho?" nechápala Bela.
"Všechno se hned dozvíš Bel."
"Chceme vám dát nabídku, co které se vám ani nesnilo." Pokračoval Lucius.
"Vtipálku," zamumlala jsem.
Lucius mě jen zpražil pohled a pokračoval: "Nabízíme vám místo mezi námi. Přesně řečeno náš pán, Pán zla, vám nabízí místo."
"No jasně, Smrtijedi, vrazi z povolání." Prskla jsem. Bylo mi to jasný, jen jsem sakra nechápala, co u toho dělá Billy.
"Billy, ty…" zamumlala Bela zaskočeně. "Ne, panebože, neříkej, že jsi Smrtijed."
"A co jinýho si čekala?" zeptal se.
"Co jinýho jsem čekala," vykřikla hystericky Bela. "Všechno, jen ne tohle. Od tohohle jsem chtěla utéct a ty to moc dobře víš. Nechtěla jsem bejt jako oni. A pak jsem potkala tebe a to mě utvrdilo v mém rozhodnutí. A ty se k nim pak přidáš? No to si ze mě děláš legraci. To je sakra blbej vtip."
"No tak, lásko, přidej se k nám a budeš mít všechno, co si přeješ. Spolu budeme mít všechno, co jsme kdy chtěli." Přemlouval Billy Belu.
"Tohle že jsme chtěli?" vykřikla Bela zoufale. Nikdy jsem ji neviděla tak zoufalou.
"Přidejte se k nám.." ozval se opět Malfoy.
"Zapomeň blbečeku." Zavrčela jsem, ale to jsem asi neměla dělat, protože ke mně Malfoy přiskočil a přirazil mě ke zdi.
"Luciusi," ozval se Daniel a upřel na Malofy svůj pronikavý pohled. Lucius se jen ušklíbl a pustil mě. Místo něj však ke mně přešel Daniel a zálibně si mě prohlížel.
"Tak co že to říkáš na naši nabídku, Megan?" zeptal se s úsměvem.
Srdce se mi splašeně rozbušilo a já jsem vyděšeně těkala očima z jeho Smrtijeda na druhýho. Přesto jsem však sebrala veškerou odvahu a podívala jsem se Danielovi zpříma do očí.
"Že radši umřu, než abych se k vám přidala." Odsekla jsem.
"Víš, tohle bys radši říkat neměla, protože by se ti to mohlo vyplnit." Zasmál se.
Polka jsem.
"Belatrix, myslím, že bychom měly jít." Řekla jsem. Snažila jsem se mluvit vyrovnaně, ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, hlas se mi stejně trochu klepal.
"Souhlasím," přikývla Bela, ale očima však stále hypnotizovala Billyho.
"Bel, pojď." Popoháněla jsem Belu a couvala přitom ke dveřím.
"Je to jedinečná nabídka, Megan. Měla by sis to promyslet." Řekl Daniel
"Já si to nepotřebuju promejšlet. Nikdy se k vám nepřidám."
"Nikdy neříkej nikdy," ozval se Lucius.
"To se sice říká, ale v tomhle případě nikdy klidě řeknu a rozhodně toho litovat nebudu."
Podívala jsem se na Belu a ona se podívala na mě.
Než se ostatní v místnosti vůbec rozkoukali, vyběhly jsme s Belou ven. Kousek jsme běžely a pak se zastavily. Bela se na mě zoufale podívala.
"Já to nechápu," zamumlala. "Proč?"
"Bel, je mi to líto. Vážně mě to strašně mrzí. Taky to nechápu. Jak to mohl Billy udělat."
"Já jsem mu věřila," zašeptala Bela a očí se jí zaleskly.
"No tak Bel, kašli na něj," snažila jsem se jí utěšit, i když jsem věděla, že to jen tak nepůjde.
"Nevím, co mám teď dělat," vzlykla Bela. Vlastně to bylo poprvý, co jsem viděla Belu brečet. Bela byla už na pohled tvrdá. Její krásná, ale kamenná tvář nikdy neukazovala žádné emoce.
"To bude v pořádku, Bel." Řekla jsem a objala ji. Chvilku jsme jen stály, mlčky. Ale to jsme asi neměly dělat, protože se náhle objevil Warden.
"Tady jsi, Megan." Řekl a úlisně se na mě usmál.
Odtrhla jsem se od Bely a podívala jsem se na Daniela. Sebevědomě postával kousek od nás a nevypadalo to, že toho hodlá nechat. Podívala jsem se zpět na Belu, které se po tvářích stále kutálely slzy. Chtěla odejít, zmizet, ale zase mě tu nechtěla nechat samotnou. Když jsem viděla její zoufalství, nemohla jsem jinak než na ní kývnout, jako že to zvládnu. Bela na mě hodila vděčný pohled a ve vteřině se vypařila.
"Tak jsme tu konečně sami," usmál s Daniel.
"No mě to teda zrovna netěší," odsekla jsem.
"Opravdu? No neříkej, že jsem ti nechyběl."
"A víš, že ani ne? Kdo by taky stál o takovýho debila." Ve chvíli, kdy jsem to řekla, jsem se chytla za pusu. Proč já ji sakra nezavřu? Proč jen ho ještě provokuju?
Čekala jsem všechno, jen to jedno ne. V žádném případě jsem nečekala, že mě políbí. Přitiskl své rty na mé a já jsem byla tak překvapená, že jsem se ani nebránila.
Nebudu vám lhát. Chybělo mi to. Tak mi chybělo to, co bylo. Co bylo tehdy, když jsem si ještě myslela, že bychom my dva přece jen mohli být spolu. Probudilo to ve mně staré vzpomínky, starou touhu a já se tomu náhle nedokázala bránit. Líbal mě hladově a vášnivě, tak jako poprvý, tak jako tedy. A já si v tu chvíli přála, aby se ta chvíle vrátila.
Jenže pak jsem se probrala. Uvědomila jsem si tu děsivou skutečnosti, že je to jen prašivej Smrtijed, kterej by mě klidně znásilnil, kdyby tehdy nepřišel Sirius.
Prudce jsem se do Daniela odtrhla a vrazila mu facku.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" zavrčela jsem.
"Neříkej, že se ti to nelíbilo." Zasmál se.
"Ne, to teda nelíbilo," zalhala jsem.
"Mě nemusíš lhát," usmál se dál.
"Trhni." Zavrčela jsem.
"Mimochodem, jak se má máma?" zeptal se.
Vrhla jsem po něm vražedný pohled.
"Ježiš, promiň. Já jsem zapomněl, že si na tebe nepamatuje."
"Ty jeden debile," vykřikla jsem a už jsem chtěla vytahovat hůlku.
"Ne tak rychle, zlato," zasyčel, popadl mě za ruce a silně přitiskl ke zdi.
"Dej mi pokoj," štěkla jsem.
"A proč bych to dělal?" zašklebil se. "Víš, kdyby ses k nám přidala, tak by se třeba mohl stát zázrak a tvoje matka by se na tebe zase z ničeho nic vzpomněla."
"Řekla jsem, dej mi pokoj!"
"Copak ti to za to nestojí. Že si na tebe vlastní matka vzpomene?"
"Asi máš trošku blbou paměť. Říkala jsem, že bych radši umřela, než se k vám přidat."
Přála jsem si, aby si na mě máma vzpomněla, samozřejmě. Ale ne za cenu toho, že se ze mě stane Smrtijed. Že se měla klanět nějakýmu debilními Volďasovi a zabíjet a mučit pro něj. V žádným případě.
"Hej, co tady děláš s Danielkem?" ozvalo se najednou někde za Wardenem.
Daniel se ode mě odtáhl a podíval se na našeho vyrušitele. Nebylo to nikdo jiný, než Veronika. Na sobě měla černou koženou minisukni, která byla opravdu mini a upnutý růžové tílko s mega výstřihem. Hnědý háro za ní povlávalo a modrý oči mě probodávaly.
"Co si myslíš, že děláš?" vyjela na mě Veronika. "Daniel je můj."
"Si ho klidně sežer. Já ho rozhodně nedržím." Řekla jsem klidně.
"A co si to s ním teď jako dělala?" zeptala se mě ostře.
"Snažila jsem se ho přemluvit, aby mě dál neotravoval a šel se radši věnovat takovým husám, jako jsi ty." Odsekla jsem.
"Lhářko. Ty mi jen závidíš. Nechápu tě. Sama ses na něj vykašlala, a když má zájem o mě, tak se tu musíš objevit."
"Tak to si docela fandíš, holka." Zasmála jsem se. Pěkná teorie.
"Já tě varuju, nepleť se mezi nás." Vyhrožovala Veronika a já jsem se musela fakt zasmát.
"Bojím, bojím," šklebila jsem se na ní.
"Ale snad se tu o mě nebudete hádat," řekla Daniel.
Hodila jsem po něm nazlobený pohled. "A co je jinak novýho na planetě Splněnejch přání?"
"Co se to tu děje?" objevil se najednou Sirius a starostlivě si mě prohlížel.
"Ale nic. Tady ta kráva si myslí, že jí chci přebrat tady toho debila. No řekni, jsou normální?"
"Pozor na jazyk," zasyčel mi Daniel do ucha, přičemž se silně popadl za ruku, až to zabolelo.
"Hele, nech ji na pokoji," zavrčel Sirius.
Daniel se na mě podíval a pak se podíval na Siruise. Všiml u toho, že se k naší skupince přibližují další dva lidi - James s Lily. Znovu se podíval na mě a pak mě pustil.
"Děje se tu něco?" zeptala se právě příchozí Lily. Lily? Odkdy je to panebože Lily a ne Evansová? Ten James mě kazí.
"Ale nic. Tady Warden už je na odchodu." Odvětila jsem.
Warden mě ještě chvíli měřil pohledem a dal se na odchod. "Nezapomeň na tu nabídku, Meg." Řekla ještě a pak zmizel. Ta káča Veronika po mě hodila vražedný pohled a pak se rozeběhla za ním.
"Co ti chtěl?" zeptal se mě James.
"Ale nic důležitýho," snažila jsem se to zamluvit.
"Meg, nelži!" zpražil mě Sirius pohledem.
Povzdechla jsem si. "Nabízel mi místo v jejich řadách. Mě a Bele."
"Cože? To myslíš jako…" vyhrkla Lily a zděšeně se na mě podívala. "A co jsi mu na to řekla?"
"Řekla jsem mu, že to radši umřu." Odpověděla jsem klidně.
"A co Bela?" zeptal se Sirisus.
"Odmtíla, ale," povzdechla jsem si.
"Ale co?" ptal se James.
"Billy, on se k nim přidal. To on nás zatáhl do Komnaty nevyšší potřeby, kde nám Malofy učinil tuhle laskavou nabídku."
"Billy Martenes je Smrtijed?" nevěřila svým uším Lily.
"Jo," přikývla jsem. "Taky se mi nechtělo věřit. Bela je z toho dost mimo."
Pak už nikdo nic neříkal. Každý byl zahloubán do svých myšlenek.
Vešli jsme do Společenky a mě na první pohled upoutal Remus sedící u krbu. Ptáte se proč? Protože tam neseděl sám. Vedle něj seděla Emily s úsměvem na tváři. Taky jsem se musela usmát. Přála jsem jim to. Neměla jsem se chuť jen tak seděl u krbu a klábosit nebo se nedej bože učit, a tak jsem se sebrala a zalezla do postele, kde jsem se po pár minutách ponořila do hlubokého spánku.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.