3. Osvěžující koupel

30. června 2010 v 18:18 | Sawarin |  Světlo pochodně I
3. Osvěžující koupel

Seděla jsem zahrabaná v křesle. Seděla jsem a tupě zírala do plamenů, které se vlnily ve velkém krbu, ze kterého sálalo teplo, které dokázalo zahřát nejenom navenek, ale i u srdce. Seděla jsem a pozorovala ty vlnící se plameny a snažila se nevnímat dešťové kapky bubnující na okna Nebelvírské společenské místnosti.
"Meg? Co děláš?" ozval se za mnou Siriusův hlas.
"Co by. Sedím, čumím do ohně a nudím se."
"Ty se nudíš?" vykulil na mě Sirius ty svoje pěkný kukadla a rozvalil se na gauč.
"Jo," odpověděla jsem velice stručně.
"Jak je to možný?" ptal se.
"Vim já?"
"A kdo jinej by to měl vědět?"
"Vim já?"
"Pojď sem." Řekl a poklepal na místo na gauči hned vedle něj.
Bez váhání jsem se zvedla a usadila se na gauč. No, spíš jsem se tam rozvalila. Hlavou jsem se uvelebila v jeho klíně. Vážně si nesmyslete, že spolu něco máme. My jsme fakt jen kámoši.
"Pověz mi něco," řekl.
"A co ti mám říct?" nechápala jsem.
"Já nevím, něco. Už jsme si dlouho nepovídali."
"To je asi fakt."
"Ne asi, určitě. Tak mi něco pověz."
"Když já nevím co."
"Jak nevíš. Megan, řekni mi, co to s tebou je. Od prázdnin jsi vážně taková.."
"Jaká?" ptala jsem se.
"Jiná," řekl nakonec Sirius.
"Nejsem jiná."
"Ale jseš. Vždycky si byla ukecaná, bláznivá, veselá. Teď mi sama nic nepovíš. Vůbec nic nechceš dělat. A vlastně, od kdy Megan Grayová sedí ve společence a nudí se?"
Mlčela jsem. Neměla jsem k tomu co říct. Nevěděla jsem, co bych měla říct. Až teď jsem se uvědomila, že má vlastně pravdu. Že taková jsem nebyla. Jak je možný, že jsem si to ani neuvědomila. Byla jsem tak moc zahloubaná sama do sebe, že jsem si ani nevšimla, že vůbec nejsem se svými kamarády. Že vůbec neprovádím nějaký nezbednosti. Že jen sedím a utápím se v tom, co bylo. Proč to dělám? Proč bych to měla dělat? Prokletej Daniel. Se na něj můžu vykašlat ne?
"Tak jo!" zvedla jsem se. "Jdem ven!" zavelela jsem.
Sirius se zeširoka usmál a pak se na mě podíval jako na úplného idiota.
"Co je?" nechápala jsem.
"Ty chceš jít ven? Vždyť tam prší."
"A to snad vadí? Co kdybychom se šli vykoupat. Už dlouho jsme nebyli v jezeře."
Sirius se na mě chvilku zamyšleně podíval a pak se usmál. "Jdu pro kluky," řekl.
Vyběhla jsem nahoru do pokoje a hodila jsem na sebe plavky.
"Co čumíš?!" vyjela jsem na Evansku, která mě podezřívavě sledovala.
"Ty se jdeš jako koupat nebo co?" řekla pochybovačně.
"Nestarej se." Odsekla jsem a hodila po ni svoji ponožku, která ji trefila přímo do palice. "Jé, promiň, mě to trošku ulítlo," ušklíbla jsem se a už jsem běžela dolu ze schodů.
Kluci už na mě dole čekali a tak jsme se společně vydali k jezeru. No řeknu vám, venku lilo jako z konve, ale to nás vážně neodradilo. My jsme statečně postupovali dál k jezeru. Když jsme k němu došli, tak jsem si aktivně svlíkla tričko a kalhoty, co jsem měla na sobě a v plavkách, co jsem měla pod tím, jsem se hrnula k vodičce. Přitom jsem uvažovala nad tím, proč jsem si vlastně brala to triko a kalhoty, když je mám stejně celý promočený. Nakonec jsem dospěla k názoru, že nemá cenu to řešit, protože stejně nic nevyřeším.
Koukla jsem se za sebe a viděla jsem, že i kluci už jsou připraveni jít do vody. Pomalu jsem přistoupila k jezeru a smočila jsem špičku nohy do vody. Leknutím jsem uskočila. Ta voda byla ale sakra ledová. Člověk by řekl, že v půlce Září, by ještě nemusela bejt tak ledová. Vždyť ještě včera pařilo sluníčko. Hm.. Ono to možná bude tím, že ta voda tedy je ledová vždycky nehledě na počasí. Trošku jsem ustoupila a ohlédla se za sebe. Chtěla jsem dát klukům prostor, aby šli do vody. Jenže hned za mnou stál James a škodolibě se usmíval. Trošku jsem před ním couvla, ale to mi moc nepomohlo, protože jsem se rázem ocitla nožičkama v ledový vodě. Chtěla jsem ještě couvnout, protože James se ke mně nebezpečně přibližoval. Bylo mi jasný, že mě tam chce hodit. Ale pak mi zas došlo, že couvat asi nemá smysl, když je tam voda. Sladce jsem se usmála, předklonila se a prudce jsem se vyrazila. Měla jsem v úmyslu podlézt Jamesovi pod rukou, kterou se opíral strom, ale nějak se mi to nevydařilo. Jeho ruka byla příliš rychlá a než jsem se nadála, už mě držel v náruči a nesl mě k výběžku, ze kterého jsme vždy skákali. Hups.
"Siriusi." Halekala jsem a pohledem ho prosila o vysvobození. Jenže Sirius jen stál a pobaveně nás sledoval
"Jamesi, ne!" prosila jsem.
"Copak? Ty nechceš do vodičky?" ptal se James.
"Ne, nechci!"
"Ale vždyť si chtěla."
"Ale už nechci."
"Jo, tak to máš smůlu."
"Ne, prosím." Škemrala jsem a snažila jsem se Jamesovi nějak vyvlíknout, ale nedařilo se mi to.
"Siriusi" volala jsem. Jenže Sirius se jen zašklebil a ukázal Jamesovi zdvižený palec.
"Reme." Zkoušela jsem to. Ale Remus koukal někam vedle, přičemž mu cukaly koutky.
"Péťo." Hledala jsem poslední záchranu. Bohužel. Péťa seděl na zemi a vyndával si z kapes u kalhot nějakou sušenku. Tak ten mi nepomůže. Když má něco k jídlu, tak nevnímá.
"Vy zrádci." Hulákala jsem a oni se při tom řehtali. "To se dělá? Smát se cizímu neštěstí?"
"Jo." Řekli naráz Sirius a Remus a opět se začali hlasitě smát. Tak to jim nedaruju.
Tak jo.. Co teď udělám. Ha! Už vím. Já Jamese prostě nepustím. Buď ani jeden, nebo oba.
James se mnou přešel úplně na kraj výběžku a chtěl mě hodit do vody. Jenže já jsem ho na poslední chvíli pevně chytila kolem krku a on to neustál. Oba jsme zahučeli do ledové vody.
No řeknu vám, to bylo taková kosa, že jsem myslela, že se už nepohnu. Pak mi ale došlo, že když se budu hejhat, tak by mi mohlo bejt teplejc a tak jsem za pomocí veškerého úsilí zase nahodila své zamrzlé srdce a trochu se vzpamatovala. Podívala jsem se vedle sebe. Spatřila jsem mrznoucího Jamese, který mě hlasitě proklínal. Připlavala jsem k němu a polechtala ho na žebrech. Hned se vzpamatoval. Šlehl po mě pohledem a já se zatvářila uraženě. To on mě sem chtěl hodit. Kývl hlavou. Uznal, že mám pravdu. Pak jsme se na sebe najednou ušklíbli a oba se podívali na Siriuse a Remuse. Oba se váleli na zemi v záchvatu smíchu. To byla chvíle pro nás. Rychle jsme doplavali ke břehu a šinuli si to k nim. Oba se rychle vzpamatovali a začali couvat. Jenže my jsme byli blízko. Vrhla jsem se na Remuse a přitáhla se co nejblíže k němu. Ten si ihned otřásl. Zřejmě jsem byla trošku studená. Trošku víc. Chytla jsem ho za zápěstí a snažila jsem se ho dotáhnout k výběžku. Moc mi to nešlo. Remus byl přece jen kluk a tak měl mnohem větší sílu než já. Ale stejně jsem se nevzdávala.
"Jamesi, pomoz mi." Volala jsem na svého komplice a koutkem oka jsem zahládla, že se Jamesovi Sirius vyvlíknul a dal se na útěk. Jamesovi došlo, že bude lepší mi pomoct, abychom do tý vody dostali aspoň Rema. Vrhnul se k nám a táhl se mnou Rema.
"Siriusi, Péťo." Volal Rem, ale nikdo mu nepomohl. A tak jsem ho s Jamesem nemilosrdně šoupli do té velice osvěžující vodičky, přičemž jsem se hlasitě smáli.
To že jsem Remuse dostali do vody, znamená, že je teď s náma. Získali jsme tím další pomoc. Když se Rem jakž takž vzpamatoval z toho ledového šoku, vylezl na břeh a vydal se s námi na hon. A koho jsme lovili? No samozřejmě že Siriuse. Byl to dlouhý, namáhavý a vyčerpávající lov, ale my jsme se nevzdávali a nakonec jsem také Siriuse ulovili. Společně jsme ho odtáhli k vodičce a strčili ho dolu. Sirius s sebou stáhl Jamese a Remuse a tak jsem na suchu zůstala jen já a Péťa, který právě dosvačil. Zadívala jsem se na něj pronikavým pohledem a on ihned pochopil. Rozeběhl se a sám skočil do vody. Asi mu bylo jasné, že stejně nemá šanci, že bychom ho stejně dostali."
Zadívala jsem se dolů z výběžku na rochňající se čtveřici a popošla jsem dál. Rozeběhla jsem a s výkřikem "kamikadze" jsem skočila mezi ně.
Voda byla jsem ještě ledovější než před tím, ale po chvíli jsem si stejně jako ostatní zvykla. A pak začala válka. Bylo to tři proti dvoum. Já, Péťa a Rem proti Jamesovi a Siriusovi. I když jsme byli tři, těm dvěma se vedlo líp. Vážně ale nemám tušení, proč si mě Sirius musel vybrat za svou hlavní oběť. Díky němu jsem byla skoro furt pod vodou. To mu někdy oplatím. Ať si jako ani nemyslí, že mu to projde. O to já už se postarám.
Z našich vodních hrátek nás však někdo vyrušil. Samozřejmě to byla Evanska.
"No co si jako myslíte, že děláte?!" začala hled.
"Koupeme se," usmál se oslnivě James.
Ach můj bože. Zase. Jen jsem zakroutila hlavou. Že se na ní nevykašle.
"Pottere!"
"Copak Evansová? Jdeš se k nám přidat?" ptal se James.
"Přidat se k vám? Ti v tý vodě asi zamrznul mozek ne? Pokud si teda někdy nějakej měl," ječela Evanska.
"Ale no tak Evansová, nebuď zlá," zkoušel to na ní James. "Přece by ses nerozčilovala."
Všimla jsem si, že mi Evanska vůbec nevěnuje pozornost. Soustředila se jen na Jamese. A tak jsem potichoučku plavala ke břehu a přitom jsem se vesele usmívala. Já ji ještě ukážu.
"Co si o sobě sakra myslíš?" vyšilovala.
"Evansová, buď zticha." Ozval se Sirius. Už ho to asi unavovalo. Evansku měl rád asi tak jako já, takže vůbec.
"Ty se do toho nepleť Blacku. Jsi stejnej idiot, jako je on."
Tak to přehání mrška jedna. Vylezla jsem z vody a přiblížila jsem se k ní. Poklepala jsem jí na rameno se slovy: "Zdravíčko, Evansová." A pak jsem ji popostrčila na kraj výběžku, ona ztratila rovnováhu a zahučela do vodičky.
Hlasitě jsem se rozesmála a kluci taky. Na Siriusův podnět plavali ke břehu a vylezli z vody. Všichni jsme popadli svoje věci a s hlasitých smíchem jsme utíkali k hradu. James byl sice trošku proti, ale Sirius si s tím hravě proradil. Za náma se začali rozléhat nadávky.
"Ty krávo jedna blbá," ječela Evanska.
"Ty jo, Evansová, od kdy mluvíš sprostě?" zakřičela jsem v odpověď.
Od jezera se ozvali další nadávky, ale ty už jsem pořádně neslyšela. Když jsme doběhli do hradu, šli jsme se převlíknout a pak jsme se sešli ve společence. Sedla jsem si pohodně do křesla spokojeně jsem zavrněla. Byl to ale krásnej den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.