5. Teodor Growland

30. června 2010 v 21:03 | Sawarin |  Světlo pochodně II
5. Teodor Growland

Byl večer a já u Jenesena v bytě. A abych pravdu řekla, vůbec jsem si nestěžovala.
"Takže rodiče Harryho Pottera byli tví přátelé?" vyptával se Jensen.
"S Lily jsme se léta nesnášeli, ale James byl jeden z mých nejlepších přátel."
"To jsi říkala, že ses s holkama moc nekamarádila."
"No kdo by se těma nánama, co byli všude kolem, kamarádil. Mým nejlepším přítelem byl Sirius, Sirius Black."
"Myslíš ten Sirius Black, co je v Azkabanu za vraždu těch mudlů?" valil na mě oči Jensen.
"On to neudělal," zamračila jsem. Nesnášela jsem, když si někdo tohle o Siriusovi myslel, ale na druhou stranu jsem nikoho nemohla obviňovat. Kdyby ho neznala a měla jen ty informace co ostatní, myslela bych si to taky.
"Jak to můžeš vědět?" zeptal se Jensen.
"Znám ho a to mi bohatě stačí k tomu, abych věděla, že on mi nikdy nic takovýho neudělal. A navíc vím, kdo to ve skutečnosti udělal."
"Kdo?"
"Peter Petigrew, to byl další můj přítel."
"Ale vždyť toho Sirius Black také údajně zabil." Odporoval mi Jensen.
"Tak se to říká, ale všechno je mnohem komplikovanější a není na mě, abych ti říkala, všechny podrobnosti, i když bych ráda. Ale můžu i říct, že Potterovi věděli, že po nich Voldemort jde a tak použili Fideliovo zaklínadlo. Všichni si mysleli, že strážcem tajemství je Sirius, ale byl jím Peter. Peter zradil a prodal je Voldemortovi, kvůli Peterovi zemřeli. Sirius se chtěl Peterovi pomstít, ale ta krysa byla chytřejší, než jsme si všichni mysleli. Peter zabil všechny ty mudly, uřízl si prst, jako neregistrovaný zvěromág se proměnil v krysu a utekl někam do kanálu. Siriruse bez řádného soudního procesu odvedli do Azkabanu a Peter je stále někde na svobodě a spolupracuje s Wardenem."
"A Warden? Co jsi s ním měla?" zeptal se Jensen. "Teda pokud se můžu zeptat," dodal, když jsi všiml, jak jsem se při jeho otázce zamračila.
"Ne, to je v pořádku, asi bys to měl vědět," řekla jsem. "Chodili jsme spolu. Já se do něj zamilovala a on tvrdí, že i on do mě, ale těžko říct. No moc dlouho nám to nevydrželo. Asi do tý doby, než jsem zjistila, jakej ve skutečnosti je."
Ještě dlouho jsem si s Jensenem povídala. Vůbec mi jeho otázky nevadili. Právě naopak, byla jsem ráda, že jsem se o všechno, co mě tížilo, mohla s někým podělit. Přišlo mi, jako bych Jensena znala celý svůj život, jako by byl někdo, na koho jsem čekala celý život. Vyprávěla jsem mu toho hodně. O své rodině, o matce, o Aranasovi, ale i o všech neplechách, jaké jsme kdy s Poberty provedli. On mi na oplátku vyprávěl o jeho dosavadním životě. A škole, rodině, přátelích.
"Jenže pak měli rodiče nehodu," řekl a pohled upřel kamsi za mě. "Pomoc se dostavila pozdě. Už se jim nedalo pomoct."
"To mě mrzí," řekla jsem a rukou mu prohrábla blond vlasy.
Podíval se na mě a smutně se pousmál. "Už je to dlouho. Prostě se to stalo.."
"Proto si přijel sem?" zeptala jsem se.
"Tak trochu. Když jsem dostudoval bystrozora, tak jsem si uvědomil, že mě tam nic nedrží."
"A co přátelé?"
"Ti, na kterých mi opravdu záleželo, taky postupně odjeli. Každej jsme šli svou cestou."
"A vídáte se?" zeptala jsem se.
"Občas," usmál se.
Chvilku bylo ticho. Jensen seděl na gauči. Na sobě měl modré džíny a černou košili. Blonďaté vlasy měl trošku rozcuchané, což mu jen dodával ona přitažlivosti.
"Vážně je mi s tebou moc hezky," řekla jsem a podívala se mu do očí.
"To mě s tebou taky," zasmál se a přitáhl mě k sobě. Já jsem si položila hlavu na jeho hruď a spokojeně zavřela oči.
Tento krásný okamžik však netrval moc dlouho, protože nás vyrušila sova, která poletovala za oknem. Vstala jsem a otevřelo ono. Sovička vlétla dovnitř a nastavila mi nožku, abych z ní mohla sundat dopis. Podle písma jsem ihned poznala, že je od Remuse. Byl kraťoučký. Stálo v něm: "Našel jsem vraha Emily. Prosím, přijď."
"Kdo je Emily?" zeptal se Jensen, který mi dopis četl pře rameno.
"To byla Remusova přítelkyně. Zabili ji Smrtijedi."
"Znala jsi ji dobře?" zeptal se.
"Byla se mnou v Bradavicích na pokoji, ale sblížili jsme až poslední rok," odpověděla jsem. "Musím jít," řekla jsem mu po chvíli
"Jdu s tebou," rozhodl.
Podívala jsem se na něj. "Nemusíš."
"Ale musím. Mám tě chránit, vzpomínáš? A navíc i chci."
Nejdříve jsem se trochu zamračila. Nechtěla jsem Jensena zbytečně vystavovat nebezpečí. Ale na druhou stranu jsem si přála ho mít po boku a věděla jsem, že kdybych se mu to snažila vymluvit, tak by mě stejně neposlouchal. Tak jsem se na něj nakonec vděčně usmála a začala se oblékat. Jensen mě hned napodobil.
Zanedlouho už jsme oba stanuli před malým domkem, který patřil Remosvi. Zazvonila jsem na zvonek a hned na to se otevřely vchodové dveře. Remus se nejprve tvářil trošku udiveně, když viděl po mém boku stát Jensena, ale nakonec nás bez jakýchkoliv poznámek pustil do domu.
"Kdo to udělal?" zeptala jsem se přímo.
"Teodor Growland," odpověděl a já v jeho očích zahlédla záblesk nenávisti.
"Co je zač?" zeptal jsem se.
"V době, kdy.."
záměrně vynechal část věty, "byl Voldemortovým Smrtijedem. Nyní stojí na straně Wardena. Jinak pracuje na ministerstvu."
"Jak to víš?"
"Při jedný akci řádu jsem na něj narazil. Pochlubil se mi," řekl hořce.
"Takže už to víš dýl?"
"Jo," přikývl, "jen jsem nevěděl, kdo to je. Tak jsem pátral, až jsem přišel na jeho jméno a i na to, kde bydlí."
"Máš nějakej plán?" ozval se konečně i Jensen.
"Jo, zajdeme ho navštívit."
***
Kráčeli jsme hlubokou tmou. Prodírali jsme se houštím, až jsme stanuli kousek od malého domku, který stál na okraji městečka. Jak jsem již řekla, domek byl malý. Přiléhala k němu ne příliš rozlehlá pečlivě udržovaná zahrádka, od které nás dělil nízký plot.
Remus šel jako první. Připlížil se k plotu a kouzlem ověřil, přes něj můžeme bez problémů přelézt. Potichu jsme se připlížili až k domu a vklouzli dovnitř. Dům byl na můj vkus příliš málo zabezpečený. Ale tak někteří Smrtijedi si myslí, že jejich postavení znamená, že se jim nemůže nic stát. Myslím, že je čas, aby pochopili, že tomu tak není.
Teodor Growland si spokojeně hověl u televize, když jsme ho vyrušili.
"Co tu chcete?" vyhrkl a ihned proti nám stanul s hůlkou v ruce. Měl fakt dobrý reflexy. To jsem musela uznat.
"Přátelská návštěva. Znáš to, ne?" zašklebila jsem.
Prohlížela jsem si do hlavy k patě. Měl oválný obličej orámovaný světle hnědými delšími vlasy. Jeho oči byli modré a mě působili poněkud chladně. Nad očima se vyjímalo husté obočí a pod nosem hustý tmavý knír. Rozhodně nevypadal sympaticky ani přitažlivě. Na rtech mu pohrával krutý úsměv a mě dodával jakýsi důkaz o tom, že je schopný bez problémů zabít.
"Jen přátelská? Já bych bral i něco víc," zašklebil se a sjel mě pohledem.
"Tak o tom si nech leda tak zdát!" odsekla jsem.
"Nemyslím, že bys měla na výběr. Jsi v mém domě."
"Možná, že je v tvém domě, ale nás je tu víc," ozval se Jensen, přičemž jsem postavil blíž ke mně s hůlkou namířenou na Growlanda. " A hlavně jsem tu z jiného důvodu."
"A mohu vědět z jakého?" zeptal se Growland bez jediného náznaku strachu.
"Ty nevíš?" zavrčel Remus, přičemž vyšel ze stínu. Světlo dopadlo na jeho obličej a v Teodorovýma očima problesklo pochopení.
"Snad se pořád nezlobíš kvůli ty sexy blondýnce."
Remus ho probodl pohledem.
"Aha, takže asi zlobíš. Snad si do ní nebyl zamilovenj," provokoval Growland.
"Hele kámo," začala jsem, "dám ti jednu radu. Moc ho neprovokuj nebo by se ti to mohlo vymstít."
"To ty bys radši měla bejt zticha, zlato. Myslíš, že ti to jen tak projde? Myslím, že ti můj pán odpustí?" zeptal se.
"Nevím o ničem, co by mi on měl odpouštět."
"On na tebe nezapomněl," pokračoval.
"Jo, já na něj taky nezapomněla. Na dementy se zapomíná těžko."
"Měla ses k nám přidat, když jsi měla šanci. Teď už ti ten luxus výběru dopřán nebude. Na to pamatuj."
"Stejně se moje rozhodnutí nijak nezměnilo. Ale bylo by fajn, kdybys konečně přestat mlít ty svoje kraviny, protože proto tady nejde. Tady jde o jinej job, kámo."
"Jo, tady Lupin se mi chce asi pomstít, ale nemá na to."
"Na co že nemám?" zeptal se Remus a jeho hlas zněl až podivně klidně. Remuse vždycky uměl perfektně ovládat.
"Nedokážeš mi nic udělat. Ne to, co jsem udělal já jí, Emily. Tolik křičela," dal se zase do provokace Growland.
Po jeho slovech Remusova tvář prudce zrudla vztekem. Oba se chvíli probodávali pohledy a náhle Remus zaútočil. Oba byli velice schopní kouzelníci, takže byl jejich souboj vyrovnaný. My s Jensenem jsme se nezapojovali. Věděli jsme, že tohle si musí Remus vyřídit sám. Že se mu musí pomstít.
Náhle jsem zaslechla z venku hluk. Podívala jsem se z okna a uviděla Smrtijedy, jak obklopují dům.
"Posila je tady," zasmál se Growland.
"Remusi, musíme jít!"vykřikla jsem.

V tu samou chvíli Remus využil Growlandovu chvilkovou nepozornost a omráčil ho. Popadl ho za paži a přemístil se s ním. Ve chvíli, kdy Smrtijedi rozrazili dveře, s prásknutím jsme zmizeli i já s Jensenem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.