5. U Munga

30. června 2010 v 18:52 | Sawarin |  Světlo pochodně I
5. U Munga


Seděla jsem u nebelvírského stolu a sledovala ten malý papírek. Ten grázl. Bylo mi jasný, že za to může Aranas. Kdo jinej že. To proto ho tak nenávidím. Tohle není poprvý, co matce nějak ublížil. Nechápu, jak ho může milovat. Buď je úplně slepá, což je podle mě nesmyl, protože tak slepej bejt snad nikdo nemůže anebo je zmanipulovaná. A když nad tím tak přemejšlím, tak to bude asi oboje dohromady. No jasně, proč ne. On ji totiž ten parchant tak zmanipuloval, že je z toho úplně slepá a nevidí, jakej je to blb. No já si ho podám! No tak dobře, nepodám. Řekla bych, že bych z toho vyšla mnohem hůř než on. Ale jednou se mu pomstím. Vztekle jsem kopla do stolu, ale ihned jsem toho zalitovala, protože mým palcem projela ostrá bolest.
"Sakra." Zavrčela jsem.
"Megan?" podíval se na mě starostlivě Sirius. "Děje se něco?"
"Ne vůbec, jen se pojedu podívat do nemocnice za maminkou."
"Co se ji stalo?" zeptal se a chytl mě za ruku.
"Jó, to kdybych věděla. Tohle mi přišlo." Řekla jsem a podala mu dopis.
"Od koho myslíš, že to je?" zeptal se mě.
"No není to jasný? To byl určitě ten debil Aranas.
"Půjdeš za mámou dneska?" zeptal se.
"Asi jo. Zajdu za Brumbálem a zeptám se ho, jestli mě pustí."
"Neměla bys jít sama."
"Nejsem malá Siriusi."
"Já vím. Ale stejně nechci, abys šla sama. Někdo tě bude muset hlídat, abys na Aranase neskočila, pokud tam bude."
"Pochybuju, že se bude obtěžovat za mámou jít," zavrčela jsem.
"No to je taky fakt. Ale pro jistou." Nevzdával to Sirius.
"No dobře."
"Koukej, Brumbál zrovna odchází od stolu. Jdeme za ním."
Oba jsme vstali a šli za Brumbálem.
"Pane profesore," oslovila jsem ho, "přišel mi dopis, ve kterém mi ten deb… Teda Aranas Black sděloval, že je moje matka v nemocnici. Mohla bych ji jít navštívit?"
"Už jsem o to slyšel, slečno Grayová. Můžete jí navštívit, ale měl bych poslat někoho s vámi."
"Já s ní půjdu, pane profesore," vyhrkl Sirius. To je prostě zlato.
"Dobře, pane Blacku. Oba jste dnes uvolněni z vyučování." Řekl Brumbál a odešel.
"Pojď, jdem se oblíct," pobídl mě Sirius.
"Počkej, musíme to říct klukům, ať si nedělaj starosti. Reme, počkej." Křikla jsem na svého kamaráda, který právě v doprovodu Jamese a Petra odcházel z Velké síně.
"Kde jste byli? My jsme mysleli, že už jste šli." Vyzvídal James.
"Meganina máma je u Munga, tak za ní jdeme. Brumbál nás uvolnil z vyučování."
"Heeej. Já chci jet s váma," zaknučel James.
"My nejdeme nikam chlastat," usadil ho Sirius, "jedeme do nemocnice."
"Taky fakt," zabručel James, "ale stejně bych se rád ulil."
"No nic. Tak se mějte. Uvidíme se odpoledne." Řekla jsem a všichni jsme se rozloučili. Se Siriusem jsem se šli převlíct a sešli jsem se ve dole ve společnce.. Pak jsme se spolu vydali do Brumbálovy pracovny.
"Sakra, neznáme heslo." Zakňučela jsem.
"No problemo. To vykoumáme." Uklidňoval mě Sirius.
"No tak se předveď," odfrkla jsem si.
"Maxový žvýkačky," řekl Sirius.
Nic.
"Bertíkovy fazolky."
Nic
"Čokoládový žabky."
Nic.
"Citronová zmrzlina."
Nic.
A takhle pokračoval ještě dobrou půl hodinu.
"Tak prej no probemo, jo?" rejpla jsem si.
"No jasně," nedal se odradit Sirius.
"No já stále čekám."
A tak Sirius dál zkoušel a až jsem až mě to přestalo bavit. Zvedla jsem se ze studené země a řekla jsem: "Kozí bradka."
Najednou chrlič uskočil a já jsem čuměla jako bacil do lékárny. Tohle že bylo heslo?
"No hej. To si děláš srandu. Já se tady takovou dobu snažím. Pak ty laskavě zvedneš zadek, plácneš první hovadinu, co tě napadne a ono je to hleslo. To není fér."
Vyplázla jsem na něj jazyk a rychle jsem vyběhla po schodech do Brumlovy pracovny. Nějak jsem si neuvědomila, že bych měla zaklepat a tak jsem tam vlítla a zůstala čumět. Brumbál seděl v křesle za stolem a stříhal si nehty u nohy.
"Jéé, pardón," sklopila jsem hlavu a přitom jsem se potichu pochechtávala.
To už se vedle mě objevil Sirius, kterej na mě nejdřív nechápavě zíral a až pak se podíval na Brumbála a stejně jako já sklonil hlavu.
"Ehm. Támhle je letax." Řekl Brumbál a ukázal ke květináči na okně. A tak jsme si se Siriusem rychle vzali letax a odletaxovali se k Mungovi. Jakmile jsme vypadli z krbu rozlechtali jsem se na plný kolo.
"To byl zas trapas," tlemila jsem se.
"To jo," přitakal Sirius.
"Pojď, měli bychom jít za mamkou," řekla jsem a trochu jsem se zastyděla. Připadala jsem si trochu hloupě, že se tady směju, když máma někde leží. Ale na druhou stranu jsem si z toho nedělala takovou hlavu. Jak už jsem říkala, nebylo to poprvé. Byla jsem na to, dalo by se říct, tak trošku zvyklá. A věděla jsem, že by Aranas nikdy moc nedovolil. Na to mu až moc záleželo na jeho reputaci. On to měl promyšlený. Vždycky když se něco přihodila, začal ze sebe dělat chudáčka. Jak ho to strašně mrzí, jak ho to bolí. Jak by se nejradši potrestal. A máma mu na to vždycky skočí. Povzdechla jsem si. Blb jeden. Co jeden. Ten je blbej minimálně za dva.
***
"Ahoj mami," pozdravila jsem svojí mámu, když jsem přistoupila k jejímu lůžku. Otevřela oči a usmála se na mě.
"Ahoj Megan. Kde se tady bereš?" zeptala se.
"Aranas mi psal," odpověděla jsem. "Co se stalo?"
"Ale nic," mávla jen rukou Silvia Grayová.
"Jaký nic? Kdyby se nic nestalo, tak bys neležela v nemocnici." Oponovala jsem jí. Takhle to probíhá vždycky.
"Byla to nehoda. Aranas to nechtěl udělat. A to že jsem pak spadla ze schodů, je moje chyba."
"No jasně," zavrčela jsem.
"Nemůžeš z toho Aranase obviňovat. Copak nechápeš, že se milujeme. Kdy ho konečně přijmeš?"
"Jak ho můžu přijmout, když ti ubližuje?"
"To není pravda. On by mi nikdy úmyslně neublížil."
"Mami, nechci se tady s tebou hádat. Přišla jsem za tebou, protože tě mám ráda. Protože mi na tobě záleží."
Máma nic neříkala. Asi se urazila.
"Mami, kdy tě pustí domu?" zeptala jsem se.
"Asi zítra," odpověděla, "už jsem téměř v pořádku."
"Fajn," odpověděla jsem. "Nepotřebuješ něco?"
"Ne. Jsem ráda, že jsi přišla."
"Já vím.. "
Celé mě to mrzelo. Na jednu stranu jsem měla mámu ráda a nechtěla jsem se s ní hádat, ale ono to jde těžko, když vidíte, že jí někdo ubližuje a ona to zapírá. Když je tak slepá.
U mamky jsem byla skoro celé dopoledne. Byl tam se mnou i Sirius. Máma měla Siriuse ráda. Už několikrát byl u mě doma, a i když se Sirius s Aranasem neměli rádi, tak moje matka trvala na tom, že u nás Sirius může bejt. To byla jedna z mála věcí, kterou ji Aranas schválil. Přece jen byl Sirius jeho synovec. I přes to, že Sirius svou rodinu nenáviděl, byl to Black.
"Ahoj Silvi, lásko," ozvalo se ode dveří. Podívala jsem se tím směrem a viděla jsem Aranase s pugetem růži v ruce.
"No nazdar," zamumlala jsem a radši jsem se zadívala na bílou stěnu, abych nemusela sledovat, jak si tam moje matka a ten blbec vylizujou krky. Blééé.. Nechutné jen když si to představím.
"Ahoj Megan, Siriusi," pozdravil nás Aranas, když se dostatečně přivítal s mojí matkou.
Já i Sirius jsme mlčeli.
"Megan, to Aranase nemůžeš ani pozdravit," rozčilovala se Silvia Grayová.
"Nazdárek Arnie," řekla jsem sladce.
Aranas začal brunátnět. Nesnášel, když jsem mu tak říkala. Už otvíral pusu, že mi něco řekne.
"Ahoj strýčku," vložil se do toho Sirius, "dlouho jsme se neviděli."
"Ehm, Arane, co kdybychom řekli Megan a Siriusovi tu skvělou novinku?"
"Jistě, to je skvělí nápad." Řekl a tvářil se tak trochu pomstychtivě.
"Jakou novinku?" zhrozila jsem se. Z nějakého důvodu jsem měla tušení, že to nebude nic příjemnýho.
"Víš, Aranas mě minulý týden požádal o ruku. A já jsem souhlasila."
Vykuleně jsem seděla a snažila se vstřebat tu informaci. No to si ze mě snad dělá srandu ne? No já se na to vys.. ehm… vykakám. Tenhle vypatlanej, zmutovanej, pošahanej idiot si bude brát moji matku. On bude můj nevlastní otec. No to je nechutný. Asi budu zvracet.
Cítila jsem, jak mě Sirius pevně chytl za ruku. Podívala jsem se na Aranase a v jeho tváři jsem viděla vítězný úšklebek. Ten debil. On to snad dělá jen proto, aby mě naštval. Co z toho sakra má?
"Ty nic neřekneš, Megan?" vztekala se moje matka.
"No to je skvělí, ty se budeš vdávat. Blahopřeju." Řekla jsem zasekaně. Nemohla jsem se s ní začít hádat před Aranasem. Navíc jsem ještě byla tak trochu mimo.
"To je úžasné, paní Grayová. Moc vám to přeju. Ve svatebních šatech vám to bude určitě moc slušet," hrál to Sirius. "Ale my teď už budeme muset jít. Už bychom se měli vrátit do školy. Rád jsem vás viděl." Řekla a táhl mě ke dveřím.
"Ahoj mami," řekla jsem jen.
Sirius mě vedl dolů do přízemí, odkud jsme se odletaxovali do Prasinek. Nevím teda proč, ale Sirius říkal, že jdem tam. Nějak jsem to neřešila. Zásek furt trval.
"Meg? Jsi v pořádku?" ptal se Sirius, když jsme se posadili k jednomu stolu u Třech košťat.
"Jo, jasně," řekla jsem, "jen jsem právě zjistila, že si moje matka bude brát toho idiota. Copak může bejt tak slepá? A co on si i osobě jako myslí?"
"Nevím Meg. Taky to nechápu. Ale teď už se uklidni."
Chvilku jsem ani jeden nic neříkal. Sirius věděl, že se potřebuju trochu vzpamatovat. Když už jsem vcelku dobře vnímala okolí, podívala se na něj.
"Děkuju," řekla jsem mu.
"Není zač," usmál se. "Co kdybychom to zapili?" navrhl.
"Tak to každopádně." Řekla jsem a Sirius se hned nato zvedl a šel pro Ohnivou wisky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.