Prolog

30. června 2010 v 14:53 | Sawarin |  Světlo pochodně I
Prolog


"Víš, co jsem ti říkala Megan," řekla černovlasá žena a upřela na svou dceru své světle šedé oči, který po ní její dcera zdědila.
"Proboha mami, copak to nevidíš?" nechápala jsem. "Copak nevidíš, jaký ve skutečnosti je? Jak můžeš bejt tak slepá.."
"Co si to dovoluješ, Megan!" vykřikla žena. "Aranas je dobrý člověk a ty o něm nebudeš říkat nic špatného."
"Prej dobrej člověk. Nezbláznila ses tak trochu? Ještě mi řekni, že celá rodina Blackova je mírumilovná a čestná!"
"Samozřejmě že je!"
"Jo a já jsem svatej Petr."
Máma na mě chvíli zírala a kroutila hlavou. Asi ji došly slova."Aranas je hodný, ochotný a citlivý muž. Je to tvůj otec."
No tak to se fakt zbláznila. Prej můj otec. Ten debil mým otcem nebude, ani kdyby se snažil. A on se stejně nesnaží. Já jsem mu příjemná asi tak, jako osina v zadku. No co.. Vždyť je to oboustranný.
"Si ze mě děláš pr.. Ehm, srandu ne? Si toho blbýho Ananase třeba sežer, ale mě ho laskavě necpi. Můj otec to není a nikdy jím taky nebude."
Zvedla jsem se a odešla z kuchyně, přičemž jsem nezapomněla hlasitě prásknout dveřma. Sakra jak může bejt tak slepá?! To snad ani není možný! Hm.. Možná bych ji mohla koupit brejle.. Co myslíte? Pomohlo by to?
Vešla jsem do svého pokoje, rozvalila se na postel a rukou si prohrábla své černé mírně vlnité sestříhané vlasy. Zapla jsem si rádio na plný pecky a snažila se zaposlouchat do hudby. Věděla jsem, že každou chvíli přijde Aranas a fakt jsem nestála o to, slyšet jeho hlas a ani svoji drahou maminku, jak mě hezky pomlouvá a stěžuje si na mě. Mi bylo hned jasný, že mu zase bude povídat. Tak je to vždycky. A pak, až maminka pude spát, zase přijde na návštěvu ke mně a bude mi říkat, jak se mám chovat. Idiot jeden. Snad si nemyslí, že ho někdy budu brát jako svého otce. To nikdy! Když už jsem u toho, tak bych vám asi měla něco vysvětlit.
Byli jsme šťastná rodina. Já, máma a táta. Ale pak se to stalo. Měli jsme autonehodu a můj táta to nepřežil. Bylo mi 9. Bylo to hodně těžký období, ale nakonec jsem s tím s mámou tak nějak vyrovnaly. Teda, ono nám nic jiného nezbejvalo. Uběhl asi rok a půl a moje máma si někoho našla. Nejdřív jsem byla ráda. Věděla jsem, že táta už se prostě nevrátí a nechtěla jsem ji ubírat tu možnost, být s někým šťastná. Všechno bylo vcelku v pohodě. Ale pak jsem zjistila jaký Aranas Black opravdu je. Byli jsme rovna na návštěvě u Blackových. Aranas bydlel v jednom domě se svým bratrem a jeho ženou a dvěma dětmi. Večeře byla vcelku příjemná. Nebylo to nic extra, ale dalo se to přežít. Po večeři jsem se šla trochu projít po zahradě. Nějak mi nebylo dobře. A když jsem šla zpět, slyšela jsem rozhovor Aranase a jeho bratra Gerodla. Bavili se o nějakém Ananasově přijetí. Nejdřív jsem tomu nepřikládala žádnou důležitost, ale později jsem poznala, o co se jednalo. Po čase jsem zjistila, že Gerold je Smrtijed, přívrženec Pána zla a že Aranas se k nim chce přidat. Snažila jsem se mámu varovat, ale ona byla slepě zamilovaná a neposlouchala mě. A od té doby se jen hádáme. Nerada jezdím domů na prázdniny a vždy se těším do Bradavic, mé kouzelnické školy. Ale i tak mám v hlavě malého červíčka, který mě užírá. Mám strach. Strach o svou matku. Co když ji něco udělá. Co když.. Zavřela jsem oči a snažila se zahnat tu myšlenku. Nechtěla jsem si představovat, co všechno by se mohlo stát.
No ale, když jsem u těch Blackových, tak by ráda poznamenala, že nejsou všichni stejní. Jeden člověk je tam jiný. Sirius Black. Siriuse jsem poznala u Blackových ještě před nástupem do školy. Byl to pohledný černovlasý kluk s tmavě šedýma očima se kterým jsem si hned padli do noty a stali se nerozlučnými přáteli. Ve škole se k nám přidali další tři kluci. James Potter, Remus Lupin a Peter Petigrew. A tak se z nás stala nerozlučná pětka. Sirius pro mě byl jako brácha. Naprosto jsem mu věřila. James byl skvělý kamarád, se kterým jsem mohla vždycky počítat. S Remusem jsem mohla kdykoliv popovídat. A Petr? To byl prostě Petr. To se nedá říct jinak.
Bradavice jsem milovala. Byl to můj druhý domov, do kterého jsem se vždy ráda vracela. Ale byli tu i nemilé věcičky. Třeba moje spolubydlící. Lily Evansová. Tu jsem fakt neměla ráda. Byla to strašná šprtka a bonzačka. A hlavně jsi asi furt nedocházelo, že můj kámoš, James, je do ní blázen a s radostí mu jen ubližovala. Za to jsem ji fakt nesnášela. Také tu byli Zmijozelští. Normálně by mi byli ukradení, ale bohužel to nějak nešlo, vzhledem k tomu, že jsem se s nimi o prázdninách u Blackových musel vídat. Když tam byl Sirius, tak to ještě šlo, ale teď.. Abyste rozuměli, tak Sirius prásknul do bot a odstěhoval se k Jamesovi. Chytrej to kluk. Jen to má jednu vadu. Teď jsem tam s těma Zmijizelskejma idiotama sama. Tyhle prázdniny to mělo ještě jednu vadu, která se jemnovala Daniel Warden. Na to jméno nikdy nezapomenu. Bolestně jsem přivřela oči, ze kterých mi ukápla jedna jediná slza. Moje srdce zaplavil příval bolesti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.